PŘECHÝLENÉ NÁZVY

Základní

Jsou to jména přechýlená. Podle ↗OTS vznikají ↗modifikací, a to jejím typem nazývaným přechylování (moce); je to změna rodu podle sexu: učitel > učitelka; viz ↗přechylování, jinde jsou zahrnuty pod ↗mutaci, viz MSoČ 1 (2010).

Obvykle se tvoří ženské protějšky k mužským pojmenováním osob i zvířat. Produktivním sufixem je ‑k(‑a)/‑ovk(‑a) (vyzvědačka, Francouzka, Židovka). Resufixací jsou tvořena jména od subst. na ‑ec a ‑ník, a to sufixem ‑k(a) a ‑(n)ic(‑e) (vlasten‑ecvlastenka, škol‑níkškol‑nice). K sufixaci i resufixaci se užívá sufixu ‑yn(‑ě)/‑kyn(‑ě) (žákyně, soudkyně). Od adj. podob mask. se tvoří fem. ↗konverzí: hostinskýhostinská. Adj. podoby vznikají také použitím méně častého sufixu ‑ov(‑á): švagrová, mistrová. Sufixem ‑ov(‑á) n. konverzním přechodem k ženské deklinaci (pomocí koncovky ‑á) se tvoří ženská příjmení: NovákNováková, SuchýSuchá. Přechylování jmen zvířat se děje převážně pomocí sufixu ‑ic(‑e), který může být použit i pro resufixaci: vlk > vlčice, samecsamice.

Do mužského rodu z ženského se ovšem přechyluje resufixací (kačenakačer, liškališák) n. sufixací (myšmyšák, kozakozel, srnasrnec).

Přechylování do středního rodu s sebou přináší kromě změny rodu především znak nedospělosti. Děje se tak převážně pomocí koncovky/sufixu ‑e/‑ě (ptáče, holoubě), okrajově ‑če v kombinaci s prefixem pod‑ (podsvinče).

↗Názvy mláďat bývají suplovány deminutivy: oslík, oslíček, oslátko. Ojediněle se přechylují do středního rodu pojmenování osob (cikáně, žídě/Žídě, Indiánče, horolezče, domorodče). Kromě příznaku nedospělosti jde o označení potomků bez rozlišení pohlaví (vnouče, od proprií Nováče), sufixem -če‑ se z číslovek tvoří pravidelně názvy potomků z vícečetných početí (dvojče, trojče, čtyřče, vícerče). Příznak nedospělosti je přítomen i u názvů dětských kolektivů (Dismančata, Tyršata, Brabenčata, Prážata; viz též aktualizace typu Putiňata), a bývá rozšiřován i na modifikaci v rámci jinak pojaté hierarchie (viz synchronně neutvořené substantivum páže a aktualizace typu tutorče z angl. tutor i depreciativní užití neuter uvedeného typu pro pojmenování dospělých osob). Viz též ↗přechylování.

Viz též ↗generické maskulinum.

Rozšiřující
Literatura
  • Adámková, P. Přechylování versus přímé tvoření názvů osob ženského pohlaví. In Karlík, P. & J. Pleskalová (eds.), Život s morfémy. Sborník studií na počest Zdenky Rusínové, 2004, 9–17.
  • AGSČ, 2013, 150–153.
  • Čmejrková, S. Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny. SaS 63, 2002, 263–286.
  • ČŘJ, 1996, 96.
  • Knappová, M. Přechylování příjmení v češtině. Pravidla a systematický přehled. 62, 1979, 225–233.
  • Knappová, M. Přechylování víceslovných cizích příjmení v češtině. 69, 1986, 173–178.
  • 1, 1986, 304–308.
  • MSoČ 1, 2010, 84–85, 93–99.
  • Neščimenko, G. P. Slovoobrazovanije suščestviteľnych ženskogo roda so značenijem lica v sovremennom češskom jazyke. Učennyje zapiski Instituta slavjanovedenija AN SSSR 19, 1960, 159–202.
  • PMČ, 1995, 120–123.
  • Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 77–80.
  • TSČ 2, 1967, 536–561.
  • Ziková, M. K podstatě slovotvorného procesu přechylování. SPFFBU A 51, 2003, 125–131.
  • Viz též Přechylování.
Citace
Klára Osolsobě, Zdenka Rusínová (2017): PŘECHÝLENÉ NÁZVY. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘECHÝLENÉ NÁZVY (poslední přístup: 23. 11. 2024)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka