PŘECHÝLENÉ NÁZVY
Jsou to jména přechýlená. Podle ↗OTS vznikají ↗modifikací, a to jejím typem nazývaným přechylování (moce); je to změna rodu podle sexu: učitel > učitelka; viz ↗přechylování, jinde jsou zahrnuty pod ↗mutaci, viz ✍MSoČ 1 (2010).
Obvykle se tvoří ženské protějšky k mužským pojmenováním osob i zvířat. Produktivním sufixem je ‑k(‑a)/‑ovk(‑a) (vyzvědačka, Francouzka, Židovka). Resufixací jsou tvořena jména od subst. na ‑ec a ‑ník, a to sufixem ‑k(a) a ‑(n)ic(‑e) (vlasten‑ec > vlastenka, škol‑ník > škol‑nice). K sufixaci i resufixaci se užívá sufixu ‑yn(‑ě)/‑kyn(‑ě) (žákyně, soudkyně). Od adj. podob mask. se tvoří fem. ↗konverzí: hostinský > hostinská. Adj. podoby vznikají také použitím méně častého sufixu ‑ov(‑á): švagrová, mistrová. Sufixem ‑ov(‑á) n. konverzním přechodem k ženské deklinaci (pomocí koncovky ‑á) se tvoří ženská příjmení: Novák > Nováková, Suchý > Suchá. Přechylování jmen zvířat se děje převážně pomocí sufixu ‑ic(‑e), který může být použit i pro resufixaci: vlk > vlčice, samec > samice.
Do mužského rodu z ženského se ovšem přechyluje resufixací (kačena > kačer, liška > lišák) n. sufixací (myš > myšák, koza > kozel, srna > srnec).
Přechylování do středního rodu s sebou přináší kromě změny rodu především znak nedospělosti. Děje se tak převážně pomocí koncovky/sufixu ‑e/‑ě (ptáče, holoubě), okrajově ‑če v kombinaci s prefixem pod‑ (podsvinče).
↗Názvy mláďat bývají suplovány deminutivy: oslík, oslíček, oslátko. Ojediněle se přechylují do středního rodu pojmenování osob (cikáně, žídě/Žídě, Indiánče, horolezče, domorodče). Kromě příznaku nedospělosti jde o označení potomků bez rozlišení pohlaví (vnouče, od proprií Nováče), sufixem -če‑ se z číslovek tvoří pravidelně názvy potomků z vícečetných početí (dvojče, trojče, čtyřče, vícerče). Příznak nedospělosti je přítomen i u názvů dětských kolektivů (Dismančata, Tyršata, Brabenčata, Prážata; viz též aktualizace typu Putiňata), a bývá rozšiřován i na modifikaci v rámci jinak pojaté hierarchie (viz synchronně neutvořené substantivum páže a aktualizace typu tutorče z angl. tutor i depreciativní užití neuter uvedeného typu pro pojmenování dospělých osob). Viz též ↗přechylování.
Viz též ↗generické maskulinum.
- Adámková, P. Přechylování versus přímé tvoření názvů osob ženského pohlaví. In Karlík, P. & J. Pleskalová (eds.), Život s morfémy. Sborník studií na počest Zdenky Rusínové, 2004, 9–17.
- AGSČ, 2013, 150–153.
- Čmejrková, S. Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny. SaS 63, 2002, 263–286.
- ČŘJ, 1996, 96.
- Knappová, M. Přechylování příjmení v češtině. Pravidla a systematický přehled. NŘ 62, 1979, 225–233.
- Knappová, M. Přechylování víceslovných cizích příjmení v češtině. NŘ 69, 1986, 173–178.
- MČ 1, 1986, 304–308.
- MSoČ 1, 2010, 84–85, 93–99.
- Neščimenko, G. P. Slovoobrazovanije suščestviteľnych ženskogo roda so značenijem lica v sovremennom češskom jazyke. Učennyje zapiski Instituta slavjanovedenija AN SSSR 19, 1960, 159–202.
- PMČ, 1995, 120–123.
- Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 77–80.
- TSČ 2, 1967, 536–561.
- Ziková, M. K podstatě slovotvorného procesu přechylování. SPFFBU A 51, 2003, 125–131.
- Viz též Přechylování.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘECHÝLENÉ NÁZVY (poslední přístup: 23. 11. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka